Tetování (haitský výraz "tatau" = označovat, značkovat) je velmi starou technikou nanášení barvy a jeho vznik se datuje do let 4000 př.n.l., zakladateli byli pravděpodobně staří egypťané. Z Egypta se tetování rozšířilo postupně do Číny, Japonska, Filipín či na Nový Zéland.
Technika tetování se v průběhu dějin proměňovala. Obrazy se do kůže vyřezaly, do rány se pak vtíralo dřevěné uhlí, barevná hlína nebo rostliny. Později se k barvení používal inkoust. Barevné motivy na kůži měly lidem zajistit bližší kontakt s bohy, ochránit je před zlými duchy, před jejich nepřáteli, určovaly příslušnost ke svému kmeni a také měly zajistit úrodu a dostatek obživy.
Tetování tedy mělo velký význam a nebylo pouhým rozmarem jednotlivce, tak jak je to v dnešní době, kdy mu přišli na "chuť" hlavně teenageři, ale mezi klientelu tetovacích salónů patří i takové skupiny společnosti jako lékaři, advokáti, profesoři, sekretářky či policisté.
Ještě před dvaceti lety byl tetovaný člověk všude považován za „podivnou existenci“. V historii bylo tetování v různých dobách a různými národy mnohokrát vyzdvihováno a opět zatracováno, nyní se však změnil náhled na tetování tak zásadně, že se z něj stal jeden z nejžádanějších módních doplňků.
